Kerkyra, ostrov Geralda Durella - část třetí

*** 1. část ***    ***2. část ***

Na poslední den, kdy jsme měli pronajaté skútry jsme naplánovali asi nejnáročnější výpravu. Jejím cílem bylo zdolání nejvyšší hory ostrova. Pantokrator sice není se svou výškou zrovna velehorou, ale výstup není rozhodně nic snadného.

Na vrchol je sice možné dojet po silnici, ale to je prostě nuda. Ráno jsme nejprve zamířili do naší oblíbené pekárny na snídani. Ta se nám však nějak protáhla a tak jsme vyrazili později, než jsme měli v úmyslu. Když jsme konečně dorazili na parkoviště kousek od historické vesničky Old Perithia, jedenáctá hodina odbyla a slunce bylo již vysoko nad námi. Nějakou dobu jsme strávili prohlídkou této překrásné vesnice a začali stoupat úzkou kamenitou cestičkou vinoucí se mezi hustými křovisky a kapradím. Během chvíle mi bylo jasné, že na tuhle výpravu nebyly kraťasy ani sandále právě nejlepší volbou.

Kerkyra, ostrov Geralda Durella - část druhá

*** 1. část ***

Na středu jsme si naplánovali výlet do vesničky Kalami, v níž se nachází vila spisovatele Lawrence Durrella, Geraldova staršího bratra. Zátoka se nachází na východním pobřeží, takže nás čekala relativně dlouhá cesta. Předchozího dne jsem se probudil s ostrou bolestí v krku a celkově jsem se necítil moc dobře. Rozhodli jsme se tedy, že tento den strávíme odpočinkem a poflakováním na tamější pláži. Jeli jsme po silničce vinoucí se podél pobřeží, když jsme za táhlou zatáčkou vysoko nad mořem narazili na malé parkoviště s vyhlídkou. Stálo tam zaparkované auto s pultíkem a na něm nejrůznější ovoce.

Kerkyra, ostrov Geralda Durrella - část první

...........Zastavili jsme a chvíli se kochali. Když Terka opět nasedla a otočila klíčkem, motorka trochu zaškytala a nic. Kaput! No paráda, jsme tak 15 km od Acharavi, uprostřed ničeho, nikde žádná cedule, natož civilizace. Nezbývalo než zkusit zavolat do půjčovny. Domlouvání se po telefonu s Řekem, který neumí anglicky téměř nic a vysvětlování mu, kudy že jsme to jeli a kde se asi nacházíme bylo opravdu náročné. Nakonec nám řekl ať čekáme a zavěsil. A tak jsme čekali........

Kerkyra, pro většinu známější pod názvem Korfu je nejsevernější z řeckých ostrovů. Ačkoli je mým favoritem naopak ostrov nejjižnější – Kréta, rozhodli jsme se navštívit i Korfu. Ten tento ostrov je znám jednak pro množství zeleně, kterou se může pyšnit (však je také Kerkyra často nazývána smaragdovým ostrovem) a jednak díky knihám známého spisovatele a přírodovědce Geralda Durrella, jenž na ostrově strávil část svého dětství. 

Pod Bubovickými vodopády

Jednoho dne jsme se rozhodli poctít svou návštěvou CHKO Český kras. Jak již název napovídá, krajina je tam krásná a tak se tam často a rádi vracíme. Tentokrát jsme to vzali z jiné strany než obvykle. Naším výchozím bodem byla vesnice Srbsko. Vydali jsme se po silnici vzhůru po naučné stezce, která brzy odbočovala do údolí Bubovického potoka. Směřovali jsme k Bubovickým vodopádům.

Paříž - město památek, muzeí a dobrého vína

Zase jsme jednou objevili výhodné letenky a tak nebylo o čem přemýšlet. Začalo plánování dalšího výletu, tentokrát do města plného památek a dobrého vína. Jelikož jsme letěli jen na pár dní, stačilo nám pár nezbytností v příručním zavazadle. Přistávali jsme na letišti Paris Beauvais, které ač se to může zdát matoucí, neleží tak úplně v Paříži, nýbrž 70 km na sever od města. Naštěstí autobusy jezdí často a dovezou vás přímo na stanici metra ani ne moc vzdálené od centra. Metrem jsme popojeli na Place de Clichy, odkud to podle nás mělo být nejblíže do hotelu. Po krátkém bloumání jsme narazili na hotel Ibis, kde nás ale na recepci vyvedli z omylu a vysvětlili, že hotel kde máme rezervaci je u stanice Porte de Clichy. No co, Clichy jako Clichy, jednoduchá záměna. Protože se schylovalo k desáté hodině večerní,zašli jsme nejprve nakoupit nějaké zásoby a teprve poté se vydali směrem k našemu hotelu.

Přechod hor na Mallorce IV

Den čtvrtý a pátý - Puig de Massanella, sestup do civilizace a zlámané kosti

Ráno jsme si na tábořišti pobalili svých pár krámů a vyrazili vstříc dalším zážitkům. Stezka se vinula pastvinami po úpatí hor a přes údolí se nám otevíral výhled na nejvyšší horu Puig Major. Na vrcholu hory je vybudovaná vojenská základna a tak je bohužel veřejnosti nepřístupná. Bylo kouzelné, jak se v této části cesty postupně několikrát změnil ráz krajiny, až to v člověku vyvolávalo pocit, že se každou chvíli ocitl v úplně jiné zemi. Poté, co se nám z dohledu ztratilo rozlehlé údolí s jezerem, začali jsme sestupovat do tmavého lesa plného pokroucených stromů. Klopýtali jsme po velkých ohlazených kamenech a cesta začala opět prudce stoupat. Naštěstí jsme narazili na několik studánek a tak alespoň nebyla nouze o vodu.

*** I. díl ***  *** II.díl ***   *** III. díl ***

Přechod hor na Mallorce III

Den třetí – Tramvaj, zmrzlina a nekonečné stoupání

Po noci strávené v Refugi di Muleta, jsme se nasnídali na terásce s výhledem na moře a brzy již pokračovali po silnici do Port de Soller. Na chviličku jsme se zastavili na malé písečné pláži, pokochali se pohledem na třpytivou hladinu a pokračovali na blízkou zastávku místní miniaturní tramvajky. Ta nás zavezla po kolejích vinoucích se úzkou uličkou mezi nízkými domky až na náměstí Plaça de la Constitució. Zde jsme se rozběhli různými směry. Pro pohledy, zmrzlinu a nejrůznější zásoby na další dny. Času jsme však neměli nazbyt a tak jsme se ze nedlouho proplétali uličkami Solleru, směřujíce k horám. Poslední zastávku před náročným výstupem jsme si udělali ve vesničce Biniaraix. Dál už byly jen hory.

*** I. díl ***  *** II.díl ***   *** IV. díl ***

Vyštěkaná sobota aneb Přímo za čumákem!

Letos se nám poprvé podařilo najít si čas a zúčastnit se parádní dobročinné akce Přímo za čumákem! Jedná se o charitativní psí pochod v Kunratickém lese, jehož výtěžek jde na podporu pejsků v útulcích. Slovo dalo slovo a nakonec nás na pochod vyrazilo osm lidí a tři chlupáči.

Piráti na Orlíku

Jaro se blíží a s ním i počasí, které mnoho z nás láká ven na nejrůznější výlety a procházky! Kam se však vydat a co podniknout? Mám pro vás jeden tip na zajímavě strávený víkend plný zážitků. 

Už je to nějaký ten pátek, co jsme si koupili poukaz na zapůjčení jachty na Orlíku. Ačkoli jsme nevěděli, co od toho vlastně očekávat, moc jsme se těšili. Loď jsme si měli převzít až v neděli, ale výlet jsme zahájili již v sobotu ráno. Jako první jsme zamířili na prohlídku hradu Zvíkov.

Přechod hor na Mallorce II

Den druhý - burgery, pomeranče a maják

*** I. díl ***   *** III. díl ***  *** IV. díl ***

 

Probudili jsme se do chladného šedivého rána. Na obloze visely temné mraky a vypadalo to, že každou chvíli sprchne. Rychle jsme se oblékli, posnídali a brzy už sestupovali po strmé kamenité stezce do údolí, do vesnice jménem 
Deià. Zvedal se vítr a začalo jemně mrholit. Klesali jsme dál a postupně procházeli velice rozmanitou krajinou. Od kamenitých stezek vinoucích se podél holých skal, přes tmavé lesy, vyprahlé do oranžova zabarvené cesty lemované kaktusy, až po podmáčené houští, kde vysoká tráva sahala do pasu. Konečně se před námi vynořilo městečko Deià.