Umět tak létat, vznášet se nad mraky! Již od útlého věku jsem vášnivým obdivovatelem létání, letadel a všeho, co s tím souvisí. Představuje to pro mě svobodu a volnost pohybu. Člověk se na svět dívá z úplně jiné perspektivy, doslova s nadhledem. A nejsou to jen pocity a emoce, co mě přitahuje, ale i naprostá fascinace letadly. Teoreticky vím, jak to funguje, ale stejně mi připadá neuvěřitelné, když se obrovský ocelový kolos vznese k obloze. Před pár lety jsem měl možnost zažít akrobatický let v bezmotorovém kluzáku. Bylo to naprosto úžasné a povzbudilo mě to k tomu, abych se opět o létání začal více zajímat a bylo mi jasné, že chci něco více, než se jen nechat vozit.Já chci pilotovat!
Asi jsem o létání a pilotování mluvil dost často, a tak mě na narozeniny čekalo úžasné překvapení. Z obálky jsem vytáhl stylový poukaz, na kterém stálo: Pilotem na zkoušku! Byl jsem nadšený a hned si začal pročítat detaily a plánovat. Celá akce by měla probíhat tak, že po příjezdu na letiště nejprve dostanu od pilota instruktáž, prohlédneme si ovládání letadla a pak nás bude čekat samotný let.
Vyrážíme na letiště
Krásné sobotní ráno! Sem tam mráček, jinak modrá obloha. Když jsme se blížili k letišti, zpozorovali jsme na obloze několik drobných barevných teček. Tandemové seskoky již byli v plném proudu a o vytížení letiště nasvědčovalo i plné parkoviště. Vešli jsme do hlavní budovy a na recepci jsem předal poukaz. Paní mi potvrdila čas letu a řekla, že pilot si pro mě přijde. Čekání jsme si pak krátili pozorováním letadel a parašutistů.
Jde se na to!
Před hangárem stálo malé dvoumístné letadélko – Cessna 152. Pilot mi pomohl nastoupit a ukázal, jak si zapnout bezpečnostní pás. Uvnitř mě čekal výklad o základech létání, důkladný popis přístrojové desky a ovládání letadla. Motor s rachocením naskočil a letadélko se kodrcavě rozjelo. Rolovali jsme směrem k ranveji a pilot pomocí vysílačky komunikoval s řídící věží. Po chvíli jsme dostali zelenou a najeli na dráhu. Hučení motoru začalo nabírat na intenzitě a letadlo zrychlovalo. Netrvalo to dlouho a kola se odlepila od země. Parádní pocit! Nedá se to srovnat s dopravními letadly, ve kterých téměř nepoznáte, že jste ve vzduchu.
Vzhůru k mrakům
Nabírali jsme výšku a já okénkem pozoroval vesničky, pole a lesy hluboko pod námi. Když jsme se dostali na letovou hladinu, pilot ještě jednou zopakoval nejdůležitější pokyny a vyzval mě ať se chopím řídící páky a připravím si nohy na pedály. Cítil jsem nadšení i lehkou nervozitu. Teď to bude na mně. Jako první jsem měl vyzkoušet náklon vpravo. Zlehounka jsem pohnul pákou, letadýlko se mírně naklonilo a mně se rozbušilo srdce. Překvapilo mě, jak je řízení citlivé a jak snadno se stroj ovládá. „Pořádně!“ ozval se pilot. Pohnul jsem pákou do strany, letadlo se více naklonilo a já mohl obdivovat město Příbram, které leželo asi 300 metrů pod námi. „Tak, dobře. Nezapomeň si ale hlídat horizont!“ zaznělo se ze sluchátek. Pohlédl jsem dopředu a došlo mi, co tím myslel. Jak jsem zatáčel a díval se ven, čumák letadla se naklonil dolů a my rychle klesali. Vyrovnal jsem náklon a přitáhl páku. Letadlo se srovnalo a my pokračovali v letu. Následovalo nacvičování dalších náklonů, klesání i stoupání. Nakonec jsme opsali velký kruh a namířil zpět k letišti. Byl jsem ohromě nadšený a hned se začal vyptávat na detaily ohledně pilotních zkoušek. Byl to nezapomenutelný zážitek a já se už nemůžu dočkat, kdy do kokpitu usednu znovu.