Cres a Lošinj

Po několika dnech strávených v Julských Alpách, kde jsme mimo jiné zdolali vrchol Triglavu, jsme pokračovali do Chorvatska. Z pevniny jsme přejeli po dlouhém mostě na ostrov Krk, ze kterého jezdí pravidelný trajekt na Cres. Nejprve jsme zkusili štěstí v hlavním městě ostrova. Apartmány byly beznadějně vyprodané a nebo nesmyslně předražené. Pokračovali jsme tedy dál na jih a doufali, že v některém menším městečku budeme mít více štěstí. No, mýlili jsme se. Projeli jsme Cres od severu k jihu a nic. Bylo okolo desáté večerní a rychle se stmívalo, když jsme přejeli přes most na ostrov Lošinj. Byli jsme unavení a otrávení a tak jsme zajeli do prvního kempu, na který jsme narazili.
Cena byla přijatelná a kemp vypadal celkem dobře. Místo jsme dostali až u zdi na konci kempu. Něco jsme pojedli a uložili se na zem za auto. Trochu nás rušilo světlo pouličních lamp a osvětlení kostela, který se tyčil kousek vedle. Únava nás však rychle přemohla.

Bim, Bam! Pohotovost, byla vyhlášena pohotovost! Pohotovost trvá...

    

Kde jsem, co se děje? Trvalo mi hodnou chvíli, než jsem se vrátil do reality a došlo mi že ten odporný rámus je ranní vyzvánění z kostelní věže. Rozmrzele jsem se podíval na hodinky. 5:00! No paráda! Protože už svítalo, vstali jsme, dali si rychlou snídani a sbalili věci. Jen jsme se na sebe podívali a bylo rozhodnuto! Dnes si najdeme apartmán i kdybychom měli hledat celý den a zaplatit já nevím co. Po týdnu jsme se těšili na postel, horkou sprchu a trochu pohodlí. Útočiště jsme nakonec našli překvapivě rychle, v městečku Mali Lošinj. Majitelé apartmánu byli moc milí lidé, ubytování bylo dostačující a z terasy byl krásný výhled na moře. Konečně! Rozhodli jsme se tu strávit několik dní, během kterých se budeme věnovat prozkoumávání malých skrytých pláží a odpočinku. 

Zpátky na Cres

Po třech dnech jsme se rozloučili s apartmánem i s rodinkou a vyrazili zpět na ostrov Cres. Rozhodli jsme se nic nevymýšlet a zamířili jsme rovnou do kempu u hlavního města, pojmenovaného stejně jako ostrov - Cres. Kemp vypadal příjemně a dalo se z něj projít přímo na promenádu u moře, která vedla až do centra. Večer jsme se tak zašli projít do přístavu, na vínečko a objevili jsme naprosto úžasnou zmrzku. Opravdu famózní, srovnatelná s dobrou italskou zmrzlinou. Historické centrum Cresu je tvořené centrálním náměstíčkem u přístavu a spletí uzounkých kamenných uliček. Vyzařuje z něj starobylá středomořská atmosféra, zvláště pak po setmění, kdy je vše osvětleno lampami s tlumeným, do žluta zbarveným světlem.

Mali Bok, ledové moře a chlap v neoprénu

Ráno jsme vyrazili do vesničky Orlec a na blízkou pláž Mali Bok. Autem se dá dojet až na parkoviště vybudované na útesu vysoko nad pláží. Dolů musíte pokračovat po svých. Na pláži bylo relativně plno, ale podařilo se nám najít místo kousek stranou. Upevnili jsme slunečník, aby měla Shira alespoň nějaký stín a hurá do vody. Čekal nás mírný šok! Moře tu bylo ledové a tak jsme hodnou chvíli stáli na kraji, po kolena ve vodě, a rozpačitě se na sebe dívali. Prohodil jsem něco o tom, že to zas tak studené není a že si jen musíme zvyknout, protože jsme po cestě moc rozpálení. Terka se zamračila a ukázala na jediného chlápka, který plaval. Měl na sobě neoprén! Po krátkém, možná spíš delším otužovacím čase jsme se přeci jen odhodlali. Když jsem se ponořil, stáhly se mi plíce. Vykoukl jsem nad vodu a zalapal po vzduchu. No dobrá, tak ještě jednou, pomalu a zhluboka dýchat.

Bouldering a skoky do vody

Skalnaté pobřeží téhle zátoky skýtá mnoho příležitostí pro lezení. Bouldering nad mořem je prostě paráda a tak jsem plavání střídal s lezením. Nakonec jsem si vylezl cca sedmimetrovou stěnu a kochal se výhledem na překrásně zbarvené moře. Skok dolů byl také super. Když jsem byl na téhle pláži před několika lety poprvé, skákali jsme z jedné podstatně vyšší skály a tak jsem se rozhodl, že si to opět vyzkouším. Člověk asi přeci jen stárne. Když jsem vylezl nahoru a nahlédl přes okraj, zaváhal jsem. Tohle je přece blbost, odtud jsem nikdy nemohl skočit! Když si ale něco usmyslím, je téměř nemožné, abych od toho zase upustil. Chvíli jsem tam tak stál, díval se dolů. Pak jsem se zhluboka nadechl a hop!

Mořští vlci, víno, tuňák a bouře

Už se nám to pomalu krátilo. Na poslední den před odjezdem jsme si však připravili specialitu. Pronajali jsme si malý člun a vypravili se podél pobřeží do městečka Valun, vzdáleného po moři asi 9 km. Po cestě jsme se zastavili na několika malých plážích, přístupných prakticky jen po vodě. Ve Valunu jsme si dali malé občerstvení, skládající se ze džbánku vína a tuňáka s cibulkou, s bílými fazolkami a octovou zálivkou. Netradiční kombinace, ale bylo to moc dobré. Jak jsme si tak seděli, popíjeli a pozorovali moře, začal se zvedat vítr a obloha potemněla. Jak jinak! Na bouřky a zvlášť v podobných situacích máme prostě štěstí. Nezmínil jsem, že naše pronajatá loď byla v podstatě pramička, s tenkou plátěnou stříškou na čtyřech stanových tyčkách, vybavená něčím, co připomínalo motor ze sekačky či fichtla. Zaplatili jsme a rozběhli se ke člunu. Sice zatím nepršelo, ale byl silný vítr, vlny se začaly zvedat stále výš a špička člunu zběsile poskakovala. Nejen že začalo brzy pršet, ale vodní tříšť zalévala člun takovým způsobem, že se i pes raději schoval k Terce pod pláštěnku. Hřmělo naštěstí jen mírně, někde ve velké dálce. Než jsme se přiblížili zpět k Cresu, sluníčko opět svítilo. Ještě jednou jsme se vykoupali a zamířili do přístavu.

Lubenice a návrat domů

Poslední noc jsme měli za sebou a začali jsme balit. Když jsme konečně všechno naskládali do auta, vyrazili jsme do malebné starobylé vesničky Lubenice, rozkládající se na vysokém útesu nad mořem. Vítr od včerejška nijak nepolevil a tak jsme se ani neodhodlali k dlouhému sestupu k moři. Z vlastní zkušenosti vím, že cesta zpět je celkem náročná a voda nemusí být právě vyhřátá. Prošli jsme se spletitými uličkami, nafotili pár fotek a naposledy se pokochali pohledem dolů na moře. Zpět do Cresu, rychlé koupání a vyrážíme k trajektu. Noční cesta do Čech byla klidná a nepotkaly nás ani žádné kolony. Spojení hor, jezer, krásných pláží a projížďky na člunu bylo bezvadným využitím dovolené. Už po cestě domů se nám v hlavě začaly rodit nápady na další a další cesty.