Na jeden červnový víkend si Terka domluvila dámskou jízdu na Moravě, zahrnující degustaci vín z rodinného vinařství. Snad se moje pozvánka nějak zatoulala v poště či došlo k nějakému jinému, jistě neúmyslnému nedopatření. Zkrátka, zůstali jsme se Shirou opuštěni, ponecháni svému osudu. Vymýšlel jsem co s volným víkendem a nakonec jsem se domluvil s Pavlem a naplánoval krátký výlet poblíž Prahy. Ačkoli nebylo zrovna slunečno a spadlo i pár kapek, řekl bych, že se nakonec víkend vydařil a i to počasí vyšlo vcelku dobře.
Jelikož jsme z Prahy vyráželi až okolo třetí hodiny odpolední, nepočítali jsme v sobotu s žádným dlouhým pochodem. Prostě se chvíli toulat lesem a brzy se utábořit. Před lety jsme byli v těchto končinách na procházce a od té doby jsem měl v hlavě jedno místo, které jsem plánoval znovu navštívit. Problém byl, že jsem si úplně přesně nepamatoval, kde se nachází. Naštěstí jsme po pár kilometrech došli na vyhlídku, ze které se nám naskytl pohled dolů na plošinu tvořící jakýsi poloostrov vybíhající doprostřed bývalého lomu.
Sestoupili jsme dolů a čekalo nás příjemné překvapení. Bylo tu připravené ohniště, klády na sezení a o skálu dokonce opřený starý očouzený rošt. Prohlíželi jsme tohle útulné tábořiště a zrak se mi zastavil na stromě, kde byla připevněna deska s nápisem označujícím trampskou osadu a pod ní železná schránka s kronikou. Jako první jsme si začali připravovat ležení. Zavěsili jsme hamaky a protože po nebi stále klouzaly tmavé mraky, rozhodli jsme se připevnit rovnou i plachty.
Jedinou nevýhodou tu bylo, že stačilo pár kroků na jednu či druhou stranu a následoval vysoký sráz. Shira tak nemohla pobíhat na volno. Přeci jen je to splašené tele a pro klacík se vrhá dosti bezhlavě. Zpočátku to nenesla nejlíp a přivázaná ke stromu na nás vrhala ublížené pohledy. Později se ale uvelebila poblíž ohniště po očku sledovala batoh s jídlem.
Když jsme měli hotovo a už nám nehrozilo náhle zmoknutí, vyrazili jsme na dřevo. Pak už jen trocha březové kůry, křesadlo a oheň brzy plápolal..
Dovolili jsme si využít místního roštu vrhli se na přípravu večeře...no zas taková námaha to nebyla. Já s sebou měl konzervu vepřového a Pavel chilli špekáčky. Dostalo se i na Shiru, které jsem slil šťávu z konzervy a zamíchal jí do granulí. Miska byla v mžiku vyčištěná a psík spokojeně pomlaskával.
Po setmění se trošku ochladilo a co je na zahřátí lepšího, nežli spolehlivý posilňující nápoj. V našem případě to byla horká medovina.
Ráno jsme měli chuť na čaj, ale rozdělávat oheň se nám už nechtělo. Konečně jsem si tak mohl vyzkoušet oblíbenou alternativu dřívkového vařiče - Ikea příborník. S výsledkem jsem byl nadmíru spokojen. Voda bublala během tří minut, takže skvělá náhrada rychlovarné konvice.
Pro zpáteční cestu jsme zvolili okliku přes měsíční údolí. Tahle dlouhá rokle vyplněná obrovskými mechem porostlými balvany je opravdu nádherná. Člověk si hned představuje, jak se tu v dávných dobách valil dravý proud mohutné řeky.
Po cestě k autu jsme ještě navštívili obětní kámen, na který se hned vyšplhala ta naše nádhera, zkoumali obrovské mraveniště a obdivovali rybník plný leknínů.
