Výlet do Říma jsme s dědou plánovali již nějakou dobu a nakonec nám to vyšlo na polovinu září. Počasí vypadalo slibně, letenky objednány a Hanička nám zajistila výhodné ubytování. V den odletu jsme doma pojedli lehkou snídani, zkontrolovali si letenky a naředili gin s tonikem. Zázračný elixír připravoval dědeček a řekl bych, že k toniku to sotva přičichlo. Snad jen pár kapek, aby se neřeklo. Cestovali jsme nalehko a tak nebyl důvod otravovat někoho s odvozem na letiště. Cpali jsme se zrovna buritem, když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že gate zavírá asi za 15 minut. Rychle jsme dojedli a zamířili ke kontrole. No jo, nejdřív bylo ale potřeba vypít náš kouzelný nápoj. Zvládli jsme to během dvou minut a letiště se rázem zahalilo do jemného oparu. Lidi už tak nehlučeli a netlačili se, prostě idylka. Zbývala nám ještě hromada času (asi tak 5 min) a kontrolou jsme prošli bez problémů. Dokonce jsem se tentokrát nemusel ani zouvat, což po mě chtějí překvapivě často. Letadlo jsme nakonec také stihli. Prostě úspěšný začátek dovolené.
V letadle jsme udělali fatální chybu a dali jsme si kafe. Příšerná břečka z které mě akorát bolelo břicho. Po přistání jsme chvíli pobíhali mezi nástupišti, než jsme našli ten správný, standardně předražený spoj na nádraží Termini. Všude mraky lidí a příšerný zmatek. Rozhodli jsme se, že dál půjdeme pěšky a po cestě si spravíme chuť zmrzlinou. Podle mapy se to zdálo kousek, ale opak byl pravdou. Trmáceli jsme se špinavými uličkami a nikde žádný stánek ani kavárna. Konečně jsme se dostali do trochu civilizovanější části města a usedli se zmrzlinou. Popojeli jsme vlakem a pak to mělo být už jen čtyři stanice autobusem. Prozkoumali jsme zastávku, ale Italové se nezapřou. Žádné jízdní řády, nepřehledný seznam stanic a bordel všude okolo. Nikde nikdo a tak jsme usoudili, že autobus jen tak nepojede vyrazili po svých. To že podél silnice nebyl chodník a museli jsme se plížit podél svodidla a doufat, že nás něco nepřejede by ani nevadilo. Když nás ale vzápětí minul autobus, byli jsme trošičku rozhořčení. Do hotelu jsme se časem dostali a hned vyrazili na večeři.
Ráno jsme se vydali objevovat Řím. Začali jsme u Circo Massimo, odkud jsme pokračovali po Via di San Gregorio směrem ke Koloseu. Díky skvělé kartičce Roma Pass, kterou jsme si pořídili již na letišti, jsme se dovnitř dostali bez jakéhokoli čekání. Když jsme dostatečně prolezli tuhle monumentální stavbu, vydali jsme se dále do centra. Nejprve po Via dei Fori Imperiali, přes Piaza Venezia, k Fontáně di Trevi. V jedné uličce poblíž jsme si zašli na obídek a dále pokračovali spletí úzkých uliček až na Piaza de Spagna. Nějaká ta fotka na Španělských schodech a pak dál až na Piazza dei Popolo. Centrem jsme se propletli zase zpátky, prohlédli si Bocca della Verita a s ošoupanýma nohama zalezli do metra.
Druhý den jsme měli na programu Vatikán. Vyrazili jsme časně zrána, abychom se vyvarovali dlouhého čekání ve frontě. Nechtělo se nám však absolvovat nudnou cestu metrem a rozhodli jsme se, že to zkusíme vlakem. Když jsme na přestupní stanici naskočili do druhého vlaku, který nás měl dovést přímo k Vatikánu, přišla za námi průvodčí a s omluvou nám vysvětlila, že na tenhle vlak Roma pass neplatí a že je jí to líto, ale na příští stanici musíme vystoupit. Tak jsme vystoupili, neznámo kde. Chvíli jsme tam tak tápali, pár pokusů se někoho zeptat na cestu, ale s angličtinou tu člověk jen tak nepochodí. Nakonec děda rozhodl, že vypneme gps, naposledy se podíváme do mapy a vyrazíme prostě za nosem. Projeli jsme se tramvají, autobusem, prošli se pěšky, opět tramvají a zase autobusem. K Vatikánu jsme ale nakonec přeci jen dorazili. Bylo před polednem a sluníčko pořádně pálilo. Když jsme uviděli frontu sahající do půlky náměstí Svatého Petra, usoudili jsme, že Vatikán se dnes konat nebude přesunuli jsme se na prohlídku Andělského hradu. Prohlídka byla úžasná a dlouhá a tak jsme se začali poohlížet po něčem k snědku. Objevili jsme příjemnou malou restauraci, výborné těstoviny, gnocchi a vychlazený džbánek vína. U vínečka jsme ještě chvíli poseděli a později odpoledne se vydali projít si Forum Romanum.
V sobotu ráno jsme to zkusili znovu. Tentokrát metrem na jistotu a na Piazza San Pietro jsme byli v 8:10 ráno. Před námi jen pár lidí, prostě paráda. Nejprve jsme si prošli baziliku svatého Petra a katakomby a pak jsme začali stoupat na vyhlídku. Čekalo nás nějakých 551 schodů. Bylo to náročné, ale ten pohled za to stál. Z Vatikánu jsme si to namířili pěšky do centra, prohlédnou si Piazza Navona a navštívit Pantheon. Jelikož jsme měli dost času, zajeli jsme ještě podívat na Cestiovu pyramidu. Restaurace, do které jsme chtěli jít na večeři měla ještě siestu a tak jsme našli menší bar a poseděli u džbánku vína, ke kterému nám donesli malou svačinku. Večeře byla výborná a z restaurace jsme se vydali na závěrečnou procházku napříč nočním Římem. Ráno jen sbalit, přesun na letiště a zpět do reality všedních dnů.
Ráno jsme se vydali objevovat Řím. Začali jsme u Circo Massimo, odkud jsme pokračovali po Via di San Gregorio směrem ke Koloseu. Díky skvělé kartičce Roma Pass, kterou jsme si pořídili již na letišti, jsme se dovnitř dostali bez jakéhokoli čekání. Když jsme dostatečně prolezli tuhle monumentální stavbu, vydali jsme se dále do centra. Nejprve po Via dei Fori Imperiali, přes Piaza Venezia, k Fontáně di Trevi. V jedné uličce poblíž jsme si zašli na obídek a dále pokračovali spletí úzkých uliček až na Piaza de Spagna. Nějaká ta fotka na Španělských schodech a pak dál až na Piazza dei Popolo. Centrem jsme se propletli zase zpátky, prohlédli si Bocca della Verita a s ošoupanýma nohama zalezli do metra.
Druhý den jsme měli na programu Vatikán. Vyrazili jsme časně zrána, abychom se vyvarovali dlouhého čekání ve frontě. Nechtělo se nám však absolvovat nudnou cestu metrem a rozhodli jsme se, že to zkusíme vlakem. Když jsme na přestupní stanici naskočili do druhého vlaku, který nás měl dovést přímo k Vatikánu, přišla za námi průvodčí a s omluvou nám vysvětlila, že na tenhle vlak Roma pass neplatí a že je jí to líto, ale na příští stanici musíme vystoupit. Tak jsme vystoupili, neznámo kde. Chvíli jsme tam tak tápali, pár pokusů se někoho zeptat na cestu, ale s angličtinou tu člověk jen tak nepochodí. Nakonec děda rozhodl, že vypneme gps, naposledy se podíváme do mapy a vyrazíme prostě za nosem. Projeli jsme se tramvají, autobusem, prošli se pěšky, opět tramvají a zase autobusem. K Vatikánu jsme ale nakonec přeci jen dorazili. Bylo před polednem a sluníčko pořádně pálilo. Když jsme uviděli frontu sahající do půlky náměstí Svatého Petra, usoudili jsme, že Vatikán se dnes konat nebude přesunuli jsme se na prohlídku Andělského hradu. Prohlídka byla úžasná a dlouhá a tak jsme se začali poohlížet po něčem k snědku. Objevili jsme příjemnou malou restauraci, výborné těstoviny, gnocchi a vychlazený džbánek vína. U vínečka jsme ještě chvíli poseděli a později odpoledne se vydali projít si Forum Romanum.
V sobotu ráno jsme to zkusili znovu. Tentokrát metrem na jistotu a na Piazza San Pietro jsme byli v 8:10 ráno. Před námi jen pár lidí, prostě paráda. Nejprve jsme si prošli baziliku svatého Petra a katakomby a pak jsme začali stoupat na vyhlídku. Čekalo nás nějakých 551 schodů. Bylo to náročné, ale ten pohled za to stál. Z Vatikánu jsme si to namířili pěšky do centra, prohlédnou si Piazza Navona a navštívit Pantheon. Jelikož jsme měli dost času, zajeli jsme ještě podívat na Cestiovu pyramidu. Restaurace, do které jsme chtěli jít na večeři měla ještě siestu a tak jsme našli menší bar a poseděli u džbánku vína, ke kterému nám donesli malou svačinku. Večeře byla výborná a z restaurace jsme se vydali na závěrečnou procházku napříč nočním Římem. Ráno jen sbalit, přesun na letiště a zpět do reality všedních dnů.
