Jelikož se v posledních dnech počasí tak trochu zbláznilo a venku bylo jak na jaře, rozhodli jsme se místo na hory vyrazit na výlet na kolech. Plán byl: popojet metrem do Kobylis a odtud se vydat přes Bohnice do Drahaňského údolí, kterým sjedeme k Vltavě. Poté pokračovat do Klecánek, kde nás přívoz přepraví do Roztok. Tam si s kamarády vyjdeme na menší procházku a pak na kole zpět do Prahy.
Teorie hezká, ale jak to tak bývá, nakonec to bylo trošičku náročnější. Začalo to ve chvíli, kdy jsme vyjeli ze zastavěné oblasti směrem k Drahaňskému údolí. Tolik bahna na cestě jsem snad ještě neviděl. Lehký převod, pořádně šlápnout do pedálů a stejnak jsme se sotva pohybovali. Hlavně nezastavit! Nějakým způsobem jsme se tím marastem prošlapali a už to vypadalo, že se dostaneme na normální cestu. Jenže ouha. Vyjeté traktorové koleje vyplněné bahnem a ledovou krustou. Následoval prudký sjezd po úzké stezce klesající podél strmé stěny Drahaňského údolí. Prostě paráda. Když jsme dojeli na cyklostezku u Vltavy, byli jsme kompletně obalení bahnem a jen co jsme najeli na asfalt, sajrajt z nás začal odletovat na všechny strany. Bylo mi trošku líto bruslařů a lidí na procházce, kolem kterých jsme projížděli. :)
Z Roztok jsme procházkou vyrazili na kopec Řivnáč. Stoupání bylo místy po blátě a místy po zbytcích namrzlého sněhu. Vyhlídka však stála za to. Dál jsme pokračovali po naučné stezce klesají pod vrcholem Stříbrník směrem k řece. Cestička nás zavedla až k vlakové zastávce Úholičky, odkud jsme se vydali podél Vltavy zpět do Roztok. Ke konci nás už začaly bolet nejrůznější části těla a to nás ještě čekala cesta zpět na kolech. Výlet to byl parádní a losos a vínečko k večeři zasloužené!
Jelikož se v posledních dnech počasí tak trochu zbláznilo a venku bylo jak na jaře, rozhodli jsme se místo na hory vyrazit na výlet na kolech. Plán byl: popojet metrem do Kobylis a odtud se vydat přes Bohnice do Drahaňského údolí, kterým sjedeme k Vltavě. Poté pokračovat do Klecánek, kde nás přívoz přepraví do Roztok. Tam si s kamarády vyjdeme na menší procházku a pak na kole zpět do Prahy.
Teorie hezká, ale jak to tak bývá, nakonec to bylo trošičku náročnější. Začalo to ve chvíli, kdy jsme vyjeli ze zastavěné oblasti směrem k Drahaňskému údolí. Tolik bahna na cestě jsem snad ještě neviděl. Lehký převod, pořádně šlápnout do pedálů a stejnak jsme se sotva pohybovali. Hlavně nezastavit! Nějakým způsobem jsme se tím marastem prošlapali a už to vypadalo, že se dostaneme na normální cestu. Jenže ouha. Vyjeté traktorové koleje vyplněné bahnem a ledovou krustou. Následoval prudký sjezd po úzké stezce klesající podél strmé stěny Drahaňského údolí. Prostě paráda. Když jsme dojeli na cyklostezku u Vltavy, byli jsme kompletně obalení bahnem a jen co jsme najeli na asfalt, sajrajt z nás začal odletovat na všechny strany. Bylo mi trošku líto bruslařů a lidí na procházce, kolem kterých jsme projížděli. :)
