Zase jsme jednou objevili výhodné letenky a tak nebylo o čem přemýšlet. Začalo plánování dalšího výletu, tentokrát do města plného památek a dobrého vína. Jelikož jsme letěli jen na pár dní, stačilo nám pár nezbytností v příručním zavazadle. Přistávali jsme na letišti Paris Beauvais, které ač se to může zdát matoucí, neleží tak úplně v Paříži, nýbrž 70 km na sever od města. Naštěstí autobusy jezdí často a dovezou vás přímo na stanici metra ani ne moc vzdálené od centra. Metrem jsme popojeli na Place de Clichy, odkud to podle nás mělo být nejblíže do hotelu. Po krátkém bloumání jsme narazili na hotel Ibis, kde nás ale na recepci vyvedli z omylu a vysvětlili, že hotel kde máme rezervaci je u stanice Porte de Clichy. No co, Clichy jako Clichy, jednoduchá záměna. Protože se schylovalo k desáté hodině večerní,zašli jsme nejprve nakoupit nějaké zásoby a teprve poté se vydali směrem k našemu hotelu.Pokojík byl malý, ale útulný a postel přišla opravdu vhod. Otevřeli jsme si víno a zkusili francouzskou televizi. Jak milé překvapení, právě vysílali Harryho Pottera ve francouzštině. Naprostá komedie. Myslím, že jsem brečel smíchy, když jsem poprvé slyšel, jak Francouzi říkají kouzelné hůlce: Le Baguette. :)
Ráno jsme si v klídku přispali a u snídaně probírali plány na následující dny. Rozhodli jsme se, že jako první se vydáme k Vítěznému oblouku, od něj po Champs Elysées směrem k zahradám Louvru a po té do Musée de l´Orangerie pyšnící se výstavou Impresionismu. Z metra jsme vystoupili na stanici Charles de Gaulle-Etoile a dlouho se kochali pohledem na tento skvostný monument, bohužel do jisté míry zastíněn davy turistů pořizujících si selfíčka v rozodivných pózách. Prošli jsme se pod obloukem a poté se vydali dolů po známé ulici. Champs de Elysées tentokrát nenabídla nic zajímavého. Spousta obchodů byla zavřená a v mnoha domech probíhali rekonstrukce. Moc jsme se tedy nezdržovali a rychle pokračovali směrem k Place de la Concorde.
Dostali jsme hlad a tak jsme se rozhodli zajít do nějaké hezké pařížské kavárny na croissant a kafíčko. Jaké bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že v okolí není zrovna moc podniků, které by něco takového nabízely, případně byly zavřené nebo extrémně předražené. Nakonec jsme se spokojili s džusem a sušenkami z malého obchůdku s potravinami, ale slíbili jsme si, že co nejdříve najdeme pořádnou kavárnu. Zahrady Louvru jsme jen v rychlosti proběhli a zamířili rovnou do Musée de l´Orangerie. Moc hezká výstava, s hlavním lákadlem Monetovými Lekníny. Blížil se čas oběda a tak jsme se přesunuli na Placa de Clichy, které jsme navštívili předchozího večera a kde jsme vypozorovali množství restaurací, barů a kaváren. Nakonec jsme se usadili v útulném baru a dali si pizzu a pivečko. Já vím, je to barbarství, ale hlad nás přemohl a nic originálnějšího jsme v rychlosti neobjevili. Chvíli po tom, co jsme vešli dovnitř, spadla venku hustá průtrž a byli jsme rádi, že jsme dále neotáleli. Po obědě jsme se vydali po známém Boulvard de Clichy směrem k Moulin Rouge a Montmartre. Prohlédli jsme si baziliku Sacre Couer a obešli náměstíčko umělců – Place de Tertre. S uchozenýma nohama jsme zamířili do hotelu.
Na další den slibovala předpověď déšť a tak jsme se rozhodli strávit ho v Louvru. Metrem jsme dojeli na Palais Royal(Museé de Luvre) a jali se hledat pokladnu. Počasí nezklamalo a tak jsme dlouhou frontu přečkali schoulení pod jedním deštníkem, namočení a prochladlí. Nakonec to nebylo tak hrozné a za půl hodinky jsme stáli pod známou prosklenou pyramidou. Po zakoupení lístků a důkladném prohlédnutí plánku jsme se domluvili, co všechno chceme vidět a stanovili hrubý plán postupu. Nebudu tady popisovat cestu muzeum a všechny ty úžasné exponáty, jen zmíním jednu zdejší vychytávku, která nás naprosto uchvátila – audio průvodce. Čekal jsem klasickou krabičku se sluchátky a číselníkem, která vám umožní poslechnout si zajímavosti o vybraném díle. Louvre je s tímhle trošičku dál. Dostanete kapesní konzoli Nintendo Switch s 3D displejem, která kromě informací o exponátech nabízí rovněž popis historie muzea, jednotlivých oddělení a expozic a slouží zároveň jako navigace.
Jelikož pozná vaší polohu, můžete si na interaktivní mapě plánovat cestu, zjišťovat kde se nachází nejbližší občerstvení, toalety apod. Přístroj sám pozná, když vejdete do další části a v tu chvíli vám začne povídat jakýsi úvodní text, abyste věděli co vás zde čeká. Prostě paráda! Zapůjčili jsme si každý jeden a Terka měla co dělat, aby mě dostala z jednotlivých místností, protože jsem nechtěl pokračovat v cestě, dokud jsem si neposlechl všechny přednášky. To mělo za následek naprosté vybití baterií našich průvodců, naštěstí až krátce před odchodem. Na to, že jsem prošli jen asi polovinu muzea, zabrala nám prohlídka více jak sedm hodin.Když jsme vyšli ven do zahrad, svítilo sluníčko a my zatoužili po plavbě po Seině. Samozřejmě, jakmile jsme zamířili k řece, začalo opět pršet a tak z toho nakonec nic nebylo.
Večer jsme měli v plánu pořádnou večeři, procházku okolo osvícené baziliky Sacre-Coeur a noční vyhlídku Eiffelovky. Vybrali jsme si malou restauraci na Montmartru. Objednali jsme si tří-chodová menu a džbánek vína. Už když přinesli předkrmy, bylo jasné, že jsme si vybrali dobře. Terka měla krevetový salát a já kachní paté s fíkovým dipem. Jídlo bylo skvělé a navíc tak velké porce, že jsme se báli, že skončíme již u předkrmu. Času jsme měli naštěstí dost a tak jsme si večeři mohli dlouho a v klidu vychutnávat. K Eiffelovce jsme se dostali okolo půl jedenácté a bohužel bylo již dosaženo limitního počtu lidí, kteří smějí v jednom dni vyjet až do nejvyššího patra. Vyfotili jsme si alespoň tuhle úžasnou zářící stavbu a rozhodli se, že se vrátíme druhý den hned po ránu.
Poslední den jsme vyklidili pokoj, zanechali kufry na recepci a zamířili k Eiffelovce. Pokračovali jsme procházkou podél Seiny a poté navštívili moderní čtvrť La Défense. Chtěli jsme ještě navštívit Boulogneský lesík, ale jak to tak u nás bývá, moc jsme si nehlídali čas a najednou jsme museli chvátat zpět do hotelu, abychom si vyzvedli věci a uháněli na autobus jedoucí na letiště. Kupodivu jsme jej stihli. Padla na nás únava a tak jsme cestou na letiště podřimovali. Cesta měla trvat necelou hodinku a když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsme na cestě přes hodinu a čtvrt a stále nejsme poblíž k letišti. No paráda, zase pozdě. Dorazili jsme asi pětatřicet minut před odletem. Rychle přeházet věci a dopít víno, které nám zbylo z předchozího večera. Zvládli jsme to asi za tři a půl minuty a lehce omámení jsme vyrazili ke kontrole. Tady nám pro změnu začali prohlížet kufr a dohadovat se o sýru, který jsme si vezli s sebou. Když jsme dorazili k našemu gatu, fronta se naštěstí teprve začala hýbat. Zase jsme to na poslední chvíli stihli, ale je mi prostě jasné, že dříve nebo později nám nějaké letadlo uletí. :)