Jednoho dne jsme se rozhodli poctít svou návštěvou CHKO Český kras. Jak již název napovídá, krajina je tam krásná a tak se tam často a rádi vracíme. Tentokrát jsme to vzali z jiné strany než obvykle. Naším výchozím bodem byla vesnice Srbsko. Vydali jsme se po silnici vzhůru po naučné stezce, která brzy odbočovala do údolí Bubovického potoka. Směřovali jsme k Bubovickým vodopádům.
Nějakou dobu nepršelo a tak jsme místo vodopádů procházeli kolem mokrých skal, pod nimiž byla jen velká bahniska namísto obvyklých jezírek. Kousek za vodopády cesta odbočila z údolí a začali jsme pomalu stoupat po úbočí vrchu Doutnáč směrem k osadě Boubová.
Překonali jsme hřeben zvaný Vysoká stráň a blížili se ke Svatému Janu pod Skalou. Vymstila se nám naše lenost. Cesta totiž vede nejprve do vesničky a odtud obchází celý kopec směrem k vyhlídce. Přitom vyhlídka byla přímo nad námi. Jako obvykle jsem dostal skvělý nápad - vzít to rovnou vzhůru.
Kopec byl mnohem prudší než jsme očekávali, hluboké listí a pak suťovisko a k tomu těžko prostupné křoví. Dva kroky v před, tři kroky vzad. Pomalu jsme se škrábali do kopce, když vtom jsme zaslechli funění a dusot. Na místě jsme se zastavili a rychle jsem chytnul Shiru. Pár metrů před námi utíkalo houštím několik divočáků. Během mžiku byli pryč, ale měl jsem dojem, že nějací ještě zůstali ve svých skrýších. Nechal jsem ostatní stát a opatrně se vydal dopředu. Párkrát jsem zatleskal a okamžitě se zatřáslo křoví a další dva čuníci se rozběhli po stopách svého stádečka. Ještě párkrát jsem tlesknul, tentokrát však bez výsledku.
Odtud po zelené turistické značce do vesničky Hostim, podél říčky Loděnice k Berounce a zpět do Srbska k autu. Nakonec to byl moc hezký okruh, celkem nějakých 15 km.