Na středu jsme si naplánovali výlet do vesničky Kalami, v níž se nachází vila spisovatele Lawrence Durrella, Geraldova staršího bratra. Zátoka se nachází na východním pobřeží, takže nás čekala relativně dlouhá cesta. Předchozího dne jsem se probudil s ostrou bolestí v krku a celkově jsem se necítil moc dobře. Rozhodli jsme se tedy, že tento den strávíme odpočinkem a poflakováním na tamější pláži. Jeli jsme po silničce vinoucí se podél pobřeží, když jsme za táhlou zatáčkou vysoko nad mořem narazili na malé parkoviště s vyhlídkou. Stálo tam zaparkované auto s pultíkem a na něm nejrůznější ovoce.
Koupili jsme si každý jeden čerství fík a něco tak skvělého jsem dlouho nejedl. Naprosto se to nedá srovnat s tím, na co narazíme v našich obchodech. Do Kalami jsme dorazili krátce před polednem a tak jsme si jen krátce zaplavali a hned poté usedli do taverny přímo na pláži. Po zbytek odpoledne jsme střídavě plavali a pospávali na pláži.
Cílem následujícího výletu byla středověká pevnost Kassiopi, nacházející se ve stejnojmenném městečku. Zaparkovali jsme v úzké uličce a začali stoupat po úzkém chodníčku mezi starými domky. Po chvíli jsme se dostali nad úroveň obydlí a vešli mezi stromy.
Následovala klasická sestava: tzatziky a řecký salát, ke které jsme si objednali grill talíř pro dva. To bylo něco neuvěřitelného. Drobný chlapec nám donesl tác o průměru přes půl metru, napěchovaný nejrůznějšími masy, rybami, chobotnicemi a čert ví čím ještě. Popřál nám dobrou chuť a odběhl. Osobně jsem považován za dost velkého jedlíka, ale nespořádali jsme snad ani třetinu těch delikates a už jsem sotva dýchal. Když jsme zvládli tak půlku, věděl jsem, že tuhle horu prostě nepokořím, a tak jsme mladého číšníka požádali, zda by nám to nezabalil s sebou. Překvapeně se na nás podíval, ale přikývl. „To víte, je to talíř spíš tak pro čtyři, než pro dva,“ dodal jsem omluvně. Začal se smát: „možná pro čtyři Čechy,“ ale tak pro jednoho až dva Řeky!“
Další den jsem se naštěstí cítil o poznání lépe, a tak jsme se rozhodli, že konečně uskutečníme výlet na pláž Porto Timoni. Po dlouhé cestě hornatým vnitrozemím jsme konečně dorazili do městečka Agios Georgios, ze kterého je krásný výhled na impozantní útesy, na jejichž konci se nachází vytoužené koupání. Koupili jsme si lehkou svačinu a pokračovali úzkou silničkou vzhůru do vesničky Afionas a zaparkovali u restaurace na okraji útesu.
Odtud jsme museli už po svých. Vzali jsme si batůžek s věcmi a začali sestupovat po úzké kamenité stezce na podél hrany útesu. Asi po čtvrt hodince se před námi otevřel překrásný pohled na dvě zátoky oddělené jen úzkým pruhem země. Překrásné průzračné moře! Rychle jsme si vzali brýle, ploutve a hurá do vody! Jenže ouha! Voda byla překvapivě ledová a tak nám otužování zabralo hodnou chvíli. Nakonec to ale stálo za to. Krásné podmořské skály, hejna rybiček a voda tak čistá že pod hladinou bylo vidět opravdu daleko. Prostě paráda. Místo nás tak okouzlilo, že jsme se rozhodli zůstat po zbytek odpoledne. Protože jsme si původně mysleli, že se jen rychle vykoupeme a zase pojedeme dál, vyvstal nám problém s pitnou vodou. Měli jsme s sebou jen jednu malou lahev. Svlažil jsem se tedy ve vodě, obul si sandály, na hlavu uvázal šátek, vzal si peníze a indiánským během vyrazil vzhůru po pěšině.